Ráda bych napsala svůj příspěvek za malou, oplácanou a zrzavou holku, protože to je pro lidi, co rádi kritizují, vyloženě nejlepší kombinace. Už ve třetí třídě jsem slýchala: „zrzavá střecha = vlhký sklep“ a jiné opravdu odporné narážky. Tou dobou jsem byla hodně hubená a proto jsem nejednou slyšela: „zrzavé párátko“.

Rozhodla jsem se, že začnu více jíst a díky tomu jsem také přibrala. Dostala jsem se na osmileté výběrové gymnázium, kde jsem doufala, že nebudu už poslouchat žádné narážky.

Samozřejmě se někdo našel, proto když mě na lyžáku polovina kluků oslovovala: Wally –⁠ což je nějaká velryba, cítila jsem se hrozně, ale říkala jsem si, no tak jsou to jen kluci, mám přece kamarádky. Velmi se mnou ale otřáslo, když se mě blízká kamarádka zeptala: „Kolik vážíš? No ták, řekni alespoň první tři místa!“ –⁠ a měla z toho hroznou srandu.

Poslední dobou už se to malinko změnilo, ale dva dny zpátky, když jsem si koupila džínové kraťasy a mámy reakce byla: „No, už ale určitě nesmíš ztloustnout!“ jsem se opravdu divila, jak mi to vůbec může říct.

Snažím se být sama se sebou spokojená, ale když mě okolí tolik odsuzuje je to těžké. 

M. (16 let)