Léto je vždy na mapách mé divoké kůže výrazně vtipné. Rok od roku více prosvítám. Sbírám tím spoustu reakcí cizích i blízkých lidí na tudle drobnou nuanci. Některé jsou i v této otevřené době docela kruté. Dostávám kupu pohledů a nevyžádaných rad a názorů na “věc” zvanou Vitiligo… Ezosféra je tím zvláště posedlá se svými okamžitými vhledy, kdo za TO může, co mám dělat, jaká je ta opravdová příčina a co mi TO má říct…

A svou kůži miluju.

Naštěstí jsem už pár let úplně mimo ně a mé srdce je šťastné. A svou kůži miluju. Mír všem. Fakt jo. A menšinovým nuancím zvláště. Pokud to nejsou zrovna agresoři…Díkybohu, že je okolo mne i spousta moudrých a blízkých, kteří chápou, že tyto prkotiny jsou zajímavou diverzitou a dá se s nimi krásně zdravě žít, což se o mnohých jiných neviditelných problémech u lidí vůbec říct nedá.