Jsem Romka a už ne nejmladší, jsem pracující a emancipovaná žena, která se pořád dohaduje a snaží se bortit různé stereotypy.

Pravidelné prohlídky u lékaře byly v podobném duchu, vždycky jsem byla pod normou, i když žádné z toho plynoucí fyzické zdravotní potíže jsem neměla. Do určitého věku jsem byla i relativně malé postavy, pamatuji si, jak mi přišlo potupné vyrovnávání do řady na hodině tělocviku.

Zážitky ze školních let, plných šikany dokáží ovlivnit celý náč život. Leontýna se ve svém příběhu svěřuje, jaké to pro ni bylo. “V osmé třídě na společné fotografii třídy dokonce jeden spolužák vypálil můj obličej, že to přeci nebudu kazit. Nezřídka kdy jsem přestávky trávila roztřesená s pláčem na záchodě.”

Díky tanci jsem objevila svou ženskost i sexualitu.

Taky si občas připadáte, že ve svém těle nejste tak úplně doma, i když na něm vlastně není nic v nepořádku? Nejste v tom sami, stejně jako hrdinak dalšího příběhu.

Sebepřijetí není nikdy lehké, ale pokud k němu dojde, má i léčebné účinky. Nevěříte? Příběh Mirky mluví sám za sebe.

Cesta za sebepřijetím není nikdy jednoduchá, a hlavně každá je úplně jiná. Důkazem toho, je i další reálný příběh, jedné reálné ženy. S čím se na své cestě potýkala a jak daleko stihla zatím dojít? Odpovědi najdete v její zpovědi zde.

Jaké to je vyrůstat “jiná” v naší zemi a jaké to je ve srovnání s životem ve Švýcarsku? Naše čtenářka Miriam otevřeně o tomto problému mluví, sama píše na toto téma blog a v naší anketě se svěřila se svými osobními zkušenostmi.

Jaké to je vyrůstat s pihami, rezavými vlasy a předkusem? Vybavují se vám vzpomínky na vlastní dětství a nelichotivé narážky? Jak se s nimi poprala jedna z našich čtenářek, si můžete přečíst v její upřímné zpovědi.