J.

Děkuji mockrát za to, co děláte. Slyšel jsem s Vámi rozhovor v Českém rozhlase a začal jsem na jeho základě poslouchat podcast Sádlo. Otevíráte, jak se tak říká, Pandořinu skříňku. Navenek to vypadá, že nálepkování, souzení druhého je překonané, ale bohužel v naší společnosti to tak není. Neustále s tím všichni bojujeme. Možná nejvíce v nás samých. Jsem učitel základní školy, tak vím, o čem mluvím. Náš mozek se automaticky snaží každého dát do přihrádky, aby byl spokojený, ale je to špatně. Doufám, že mohu říci, že jsem souzení druhých omezil, nevymýtil – nepodařilo se mi to. Alespoň vnitřně to nedokážu, navenek ano.

Trochu mě mrzí, že se Váš podcast věnuje především ženám. Neříkám, že to je ale špatně – děláte skvělou práci! Ale i my muži od dětství bojujeme s podobnými předsudky. Dovolím si být naprosto otevřený a upřímný. Časopisy, noviny, seriály, filmy (včetně pornografie) ukazují, že muži mají být dominantní, úspěšný, za žádnou cenu nebrečet, být svalnatí, mít pekáč buchet a co největší přirození. Doma slýcháváte, tohle nemůžeš dělat, to je spíš holčičí záležitost (čtení knih), jdi hrát raději fotbal, ať nejsi tak tlustý. Měl jsem pomalejší spalování, ale také jsem se skoro vůbec nehýbal, jedl sladké atd. Po výroku mého strýce: “Nediv se, že ti nic nejde, když jsi takovej buřtík.” Od té doby (kolem 8. ročníku ZŠ) mě jeho slova tížila, ale trochu měla i pravdu. Nemohl jsem se cítit úplně nejlépe, tak jsem s tím něco udělal. Více se hýbal, omezil jsem sladké. Zároveň to bylo období, kdy kápa ve třídě nálepkují a říkají, jak kdo vypadá, je tlustý a pokud nejste jako oni, jste šikanováni. Na záchodech to vypadalo tím stylem, že komentují velikost vašeho přirození, že je hrozně malé a nedostatečné atd. Tyhle traumata si člověk nese docela dlouho, nemůžu říci celý život, ale když Vám to píši, tak možná to tam někde hluboce ještě je.

Proto i ve své profesi se snažím být co nejotevřenější a ty tabu, předsudky bortit. Jsme, jací jsme. Pokud se nemáme rádi my sami, jak nás může mít někdo rád, když to neumíme ani k sobě? Ještě jednou Vám děkuji, takových lidí jako Vy je třeba mnohem více. Držte se a přeji hodně energie.

Informace a novinky kampaně Moje tělo je moje, tipy i naše a vaše příběhy jednoduše rovnou do schránky. Zapište se do našeho newsletteru.
Děkujeme.