5. 3. 2021 | Zuzana Kostičová

Barbie

Tlustá Barbie od Mattela se stala hračkou roku. A těžko říct, jak se k tomu postavit.

Máloco je tak výrazným symbolem fetišizovaného ideálu nerealistické krásy, jako právě Barbie – dokonalá hubená blondýnka s perfektním makeupem a perfektním životem. Je výmluvné, že se právě výraz „barbína“ vžil pro stereotypně krásnou, hloupoučkou modelku, jejímž hlavním cílem je vypadat skvěle. A v době plastických operací se anatomicky nemožný ideál jeví blíž než kdy předtím. Stránky bulvárních časopisů zalidnily „živé Barbie“ a „živí Kenové“, kteří se teď začínají plastikovým hračkám opravdu podobat.

Mattel se ale už několik posledních let snaží vpašovat do svého hubeného, blonďatého universa i další typy těl – nejznámější jsou samozřejmě Barbie černošky. Před několika lety se dostala na trh i oplácaná růžovovlasá Daisy, která si dokonce epizodicky zahrála i v jednom dílu mattelího animovaného seriálu Barbie Dream House. A teď je tu nová Barbie Fashionista, která se dá koupit ve čtyřech různých variantách – klasická, vysoká, mrňavá nebo baculatá. Produkt sklidil aplaus a nedávno dokonce získal cenu Hračka roku.

To je svým způsobem fajn. Mattel desítky let zvysoka kašlal na kritiku, podle níž jeho produkty masově podporují nerealistický ideál krásy a přispívají k bezprecedentní epidemii poruch příjmu potravy. Jenže teď už to ignorovat nemůže. V jedenadvacátém století totiž začalo být zatraceně důležité, aby firma měla morální, ušlechtilou auru a nebyla vnímaná jen jako cynický stroj na peníze, kterému jsou lidi srdečně putna. Každá megakorporace dnes sní o pozitivní image podporovatele ekologie, rovnosti a spravedlnosti – a Mattel zjevně není výjimka. Výsledkem je oplácaná Barbie, plastový příspěvek k hnutí body positivity. Je ale otázka, jestli změní i něco dalšího, než jen špatnou pověst svého výrobce.

Problém je totiž v tom, jak si s ní děti budou fakticky hrát. Co když bude v ústraní dětského pokoje stejně suplovat roli té, které se ostatní panenky smějí? O kterou žádný Ken nestojí? Která musí zhubnout, aby ji měl někdo rád? Děti ve svých hrách nezobrazují vlhké sny marketingových specialistů, ale prostředí, ve kterém vyrůstají a které intimně znají. Místem, kde se vyrábí zdravé sebevědomí a sebepřijetí, nadále zůstává rodina a škola. Tlustá Barbie je tak možná lidumilnou korporační vizitkou, ale to je zatím nejspíš všechno. Na to, aby se reálně změnily poměry ve společnosti, reklamní triky stačit nebudou.

Zuzana Kostićová je religionistka a popularizátorka vědy
zuzana@kostic.info

Informace a novinky kampaně Moje tělo je moje, tipy i naše a vaše příběhy jednoduše rovnou do schránky. Zapište se do našeho newsletteru.
Děkujeme.